Temnota mi slunce zastínila,
s láskou se zrodila nenávist.
Smrt ve mne o phřbu snila,
Život svĕtel mi už nedá nic.
Marnost nad tíhou snyslu bytí,
stále jen nic a prázdnota šedého Nesvĕta.
Kroky Samoty mé vše vidi,
tak jako láska marná spaluje kořeny, jen ta!
Hlavu pozvedám k sviním marnosti zemské,
a tak rychle zase obracum svůj zrak do prachu.
Do prachu zapomnĕní, kurvy jen to nehezké.
Vše jest tak lidské, proč nenávist? Ze strachu?
s láskou se zrodila nenávist.
Smrt ve mne o phřbu snila,
Život svĕtel mi už nedá nic.
Marnost nad tíhou snyslu bytí,
stále jen nic a prázdnota šedého Nesvĕta.
Kroky Samoty mé vše vidi,
tak jako láska marná spaluje kořeny, jen ta!
Hlavu pozvedám k sviním marnosti zemské,
a tak rychle zase obracum svůj zrak do prachu.
Do prachu zapomnĕní, kurvy jen to nehezké.
Vše jest tak lidské, proč nenávist? Ze strachu?