Písek v hodinách odbíjí poledne,
větráky šlehají vzduch do nasládlé pěny,
ještě tolik času, než půjdu spát.
Venku leží prach jak spící zvíře,
od vody se zvedají oblaka páry,
není jí dost, aby stlačila píst stroje.
Válí se po hladině, listy rudnou jak pálí.
Kruhy na vodě jsou j**vy po kamenech,
i vítr dělá na hladině víry.
Jen po mých kamenech,
jen po mých kamenech zůstaly ve vodě díry.
Sundám si brýle a nastavím je slunci.
Paprsek sleduje včelu, která
přetíná pylem, nemůže vzlétnout.
Co bude s hořící včelou v úlu?
Uhasí se voskem?
Do popela jejích křídel zastrkám sirky.
Postavím z nich patra, podlaha je vratká.
Nevím kam šlápnout, aby nehořela.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
V tabulkách čokolády
najdeš včelí královny sesazený z trůnu.
Černožlutý pruhy mají pomačkaný ořechama,
utopily se v medu.
Někdy štípnou do jazyka,
když jíš jejich sladký těla.
Někdy štípnou do jazyka,
když jíš jejich sladký těla.
Kdybych alespoň nebyl sám,
mít někoho, koho bych mohl
zatahat za vlasy, shodit do bláta,
nebo třeba zalít, nebo třeba zalít do betonu.
Nebo třeba zalít, nebo třeba zalít do betonu.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Venku už je tma, jako kdyby někdo na světě
rozvířil, vířil všechen pyl.
Do rána je tak dlouho,
odpočíváme ve stínu lamp.
větráky šlehají vzduch do nasládlé pěny,
ještě tolik času, než půjdu spát.
Venku leží prach jak spící zvíře,
od vody se zvedají oblaka páry,
není jí dost, aby stlačila píst stroje.
Válí se po hladině, listy rudnou jak pálí.
Kruhy na vodě jsou j**vy po kamenech,
i vítr dělá na hladině víry.
Jen po mých kamenech,
jen po mých kamenech zůstaly ve vodě díry.
Sundám si brýle a nastavím je slunci.
Paprsek sleduje včelu, která
přetíná pylem, nemůže vzlétnout.
Co bude s hořící včelou v úlu?
Uhasí se voskem?
Do popela jejích křídel zastrkám sirky.
Postavím z nich patra, podlaha je vratká.
Nevím kam šlápnout, aby nehořela.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
V tabulkách čokolády
najdeš včelí královny sesazený z trůnu.
Černožlutý pruhy mají pomačkaný ořechama,
utopily se v medu.
Někdy štípnou do jazyka,
když jíš jejich sladký těla.
Někdy štípnou do jazyka,
když jíš jejich sladký těla.
Kdybych alespoň nebyl sám,
mít někoho, koho bych mohl
zatahat za vlasy, shodit do bláta,
nebo třeba zalít, nebo třeba zalít do betonu.
Nebo třeba zalít, nebo třeba zalít do betonu.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Nikdo neví, že jsem tu,
nikdo neví, že jsem.
V noci poslouchám oddechování spících,
kterým se o mně nezdá sen.
Venku už je tma, jako kdyby někdo na světě
rozvířil, vířil všechen pyl.
Do rána je tak dlouho,
odpočíváme ve stínu lamp.