Vzpomínám...
´Sou věci, který už si nechci nikdy zvopakovat,
ale strach z nich se mi vrací pořád znova,
zaujmul ´sem obraný pozice, naučil ´sem se si nestěžovat,
ale najednou ´sem zjistil, že už nevim, jak se zamilovat...
Chlad bylo to, co mě obklopilo
a hlad po milovat bylo to jedinný, co zbylo, je to tak...
Můžu jen doufat, že neujel mi vlak,
snad mě z toho ledu příde´ někdo vysekat.
Za lásku mám prej bojovat,
nikdy to pro ní ale nesmim vzdát - fér,
z toho už sem vyrost,
jak mám ale věřit, že mám na výběr?
Co nechceš to prej netrvá, když chceš, tak máš snahu,
je to O.K. - nahoru a dolu jako ve výtahu.
Ale kotě, víš že si nemůžem bejt jistý,
pravděpodobně se z toho minimálně jeden z nás do rána vyspí.
Tak je to ostatně poslední dobou vždycky...
Když já nevim, tak ty jistě víš
a když nevíš ty, tak vim třeba já...
No a když neví ani jeden, možná neni co vědět,
můžem jen doufat, že to nějak svedem.
Řeklas´: "Hlavně žádný plány předem."
ale co takhle ještě jeden Jameson s ledem
a ke komu z nás jedem?
Ty víš, co chci říct, já vim, co chceš slyšet,
možná proto ´sme pořád tak tiše...
Rád bych ti pošeptal, co mě tíží,
ale už stojim na ostrůvku a tramvaj se blíží.
Vim, že mě nikdo z okna nevyhlíží.
Ty spíš, protože víš, co bude až se probudíš.
Zvykli jsme si nečekat,
stačí nám ta krátká blízkost člověka,
´sme naučený nechtít víc.
Umíme prožít chvíle bez hranic -
- v noci, ve dne je všechno pryč.
A už je nám trapný ptát se na číslo,
vzpomínky na čas a na místo...
Narozdíl od zábran ani to jméno nepadlo,
tak bylo to? ´Si i ty pořád tam někde?
Možná si zrovna o bar vedle,
jdu tam - zbytečně, ale stejně,
sám ve městě, táhne mě to k tobě...
Ale zrovna tak, jak´ den i tenhle pocit slábne,
hlavně ať samota noc neovládne...(!)
Je čas hrát si na lásky,
i dneska vezmem´ duše na procházky -
- jiná noc, jiná ty, podobný pocity,
dotyky, těla spojený v jediný světlo,
vášeň, pot a ráno,
zatímco jeden z nás spí,
druhej ´de ulicí a prosí, ať už se z toho probudí...
Chceš mě v sobě, to chápu, jsme taky jenom zvyřátka,
hlavně ať si nezabouchnem vrátka...
Změna příde, tu nemusíme honit,
změna příde´, koťe, stejně jako vloni.
Přišla včera, příde´ zejtra,
ale co my dva teď tady?!??
´Sou věci, který už si nechci nikdy zvopakovat,
ale strach z nich se mi vrací pořád znova,
zaujmul ´sem obraný pozice, naučil ´sem se si nestěžovat,
ale najednou ´sem zjistil, že už nevim, jak se zamilovat...
Chlad bylo to, co mě obklopilo
a hlad po milovat bylo to jedinný, co zbylo, je to tak...
Můžu jen doufat, že neujel mi vlak,
snad mě z toho ledu příde´ někdo vysekat.
Za lásku mám prej bojovat,
nikdy to pro ní ale nesmim vzdát - fér,
z toho už sem vyrost,
jak mám ale věřit, že mám na výběr?
Co nechceš to prej netrvá, když chceš, tak máš snahu,
je to O.K. - nahoru a dolu jako ve výtahu.
Ale kotě, víš že si nemůžem bejt jistý,
pravděpodobně se z toho minimálně jeden z nás do rána vyspí.
Tak je to ostatně poslední dobou vždycky...
Když já nevim, tak ty jistě víš
a když nevíš ty, tak vim třeba já...
No a když neví ani jeden, možná neni co vědět,
můžem jen doufat, že to nějak svedem.
Řeklas´: "Hlavně žádný plány předem."
ale co takhle ještě jeden Jameson s ledem
a ke komu z nás jedem?
Ty víš, co chci říct, já vim, co chceš slyšet,
možná proto ´sme pořád tak tiše...
Rád bych ti pošeptal, co mě tíží,
ale už stojim na ostrůvku a tramvaj se blíží.
Vim, že mě nikdo z okna nevyhlíží.
Ty spíš, protože víš, co bude až se probudíš.
Zvykli jsme si nečekat,
stačí nám ta krátká blízkost člověka,
´sme naučený nechtít víc.
Umíme prožít chvíle bez hranic -
- v noci, ve dne je všechno pryč.
A už je nám trapný ptát se na číslo,
vzpomínky na čas a na místo...
Narozdíl od zábran ani to jméno nepadlo,
tak bylo to? ´Si i ty pořád tam někde?
Možná si zrovna o bar vedle,
jdu tam - zbytečně, ale stejně,
sám ve městě, táhne mě to k tobě...
Ale zrovna tak, jak´ den i tenhle pocit slábne,
hlavně ať samota noc neovládne...(!)
Je čas hrát si na lásky,
i dneska vezmem´ duše na procházky -
- jiná noc, jiná ty, podobný pocity,
dotyky, těla spojený v jediný světlo,
vášeň, pot a ráno,
zatímco jeden z nás spí,
druhej ´de ulicí a prosí, ať už se z toho probudí...
Chceš mě v sobě, to chápu, jsme taky jenom zvyřátka,
hlavně ať si nezabouchnem vrátka...
Změna příde, tu nemusíme honit,
změna příde´, koťe, stejně jako vloni.
Přišla včera, příde´ zejtra,
ale co my dva teď tady?!??