Skrz nebesa i mračna
Připlíží se k s***né Luně
V neprostupné mlze
Spatří stříbro uvnitř v lůně
Lačnost trhá žíly
Když zloděj cestou přikrade se
Vsedne na trůn nebes
A bohům z očí jej odnese!
Vznesl se nad bohy
Získal jejich sílu
Povýšil on Peruna
Nad živé vše a mrtvé!
Jako bájný Prométheus
Dal lidem záři ohnivou
Stříbrný dar měsíce je
Tichým jeho poselstvím
Národ dávno padlých hrdinů
Přiměl povstat do války!
Ať nebe rozpoutá svůj hněv!
Pro pochopení víry!
Tam, kde se v jedinou strast
Spolčilo nebe i země
Táhne se nejvyšší z hor
Úzkost teď rodí se ve mně...
Tu horu obchází zvěř,
Z jara sem neletí ptáci
Do smrti smrťoucí tu
Poutníku cesta se ztrácí.
Zná cestu jen jediný muž
Bílého vlasu i vousu
Dýkou on zahání mráz
Déšť před ním se promění v Slunce.
Až vstoupíš do nebeského chrámu
Ukryj tam, co sílu v něm střeží
Od lidských očí, od vran
Zemským čárům, a navěky všem
Lžím!
Rozezní se chór
Probudí se otců sláva
Strážcové se vrátí zpátky do země stínů.
Zášť, vrytou touhou neskrývána
Pramen bídy nechť navždy
Zpustne v korytách!
Přes sedmero sivých vod
Přes dvanáctero modrých lesů
Prchal zloděj pustinou
Stříbrnou!
Divým větrem poháněn
A hustou mlhou ukrýván
Byl okouzlen tou nádherou
Stříbrnou!
Národ, jenž lunou blahoslavený
Symbol irijské slávy
Vlčí krev a krutost lidu našeho
Ve válce za pravdu a čest!
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná
Jeden cestu nám dal
Stříbrem ji lemoval.
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná,
Druhý stříbro na něm jen
Pokorně získal.
Připlíží se k s***né Luně
V neprostupné mlze
Spatří stříbro uvnitř v lůně
Lačnost trhá žíly
Když zloděj cestou přikrade se
Vsedne na trůn nebes
A bohům z očí jej odnese!
Vznesl se nad bohy
Získal jejich sílu
Povýšil on Peruna
Nad živé vše a mrtvé!
Jako bájný Prométheus
Dal lidem záři ohnivou
Stříbrný dar měsíce je
Tichým jeho poselstvím
Národ dávno padlých hrdinů
Přiměl povstat do války!
Ať nebe rozpoutá svůj hněv!
Pro pochopení víry!
Tam, kde se v jedinou strast
Spolčilo nebe i země
Táhne se nejvyšší z hor
Úzkost teď rodí se ve mně...
Tu horu obchází zvěř,
Z jara sem neletí ptáci
Do smrti smrťoucí tu
Poutníku cesta se ztrácí.
Zná cestu jen jediný muž
Bílého vlasu i vousu
Dýkou on zahání mráz
Déšť před ním se promění v Slunce.
Až vstoupíš do nebeského chrámu
Ukryj tam, co sílu v něm střeží
Od lidských očí, od vran
Zemským čárům, a navěky všem
Lžím!
Rozezní se chór
Probudí se otců sláva
Strážcové se vrátí zpátky do země stínů.
Zášť, vrytou touhou neskrývána
Pramen bídy nechť navždy
Zpustne v korytách!
Přes sedmero sivých vod
Přes dvanáctero modrých lesů
Prchal zloděj pustinou
Stříbrnou!
Divým větrem poháněn
A hustou mlhou ukrýván
Byl okouzlen tou nádherou
Stříbrnou!
Národ, jenž lunou blahoslavený
Symbol irijské slávy
Vlčí krev a krutost lidu našeho
Ve válce za pravdu a čest!
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná
Jeden cestu nám dal
Stříbrem ji lemoval.
Pravda, kdo z nich ji má
Pravda, kdo ji zná,
Druhý stříbro na něm jen
Pokorně získal.