Tlakem, tlakem posedlej jsem,
taky pohybem, hlukem
a rámusem,
pod nohama bez těla stojím
a prostě tu jsem.
Ty nohy, co visí, jsou bosý
a jejich boty maj obutý
ty lidi kolem.
Stojej, stojej a nemůžou ven.
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem muž na kopci se stromem.
A ty boty, ty boty, ty boty,
ty jsi je vem!
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování,
na který čas padá jako prach.
Když se potkaj na ulici,
mávnou rukou jako vždycky
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahoj!
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
taky San Piegem a tímhle místem,
pod nohama bez těla stojím
a opřu se
o ty cihly, na kterých jsou vypsaný
ty nápisy, co mi oči vypraly.
Na kole jedem, jedem, jedem před Cipískem.
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem náčelník, jsem taky režisér
a ty boty, ty boty, ty boty,
ty patřej všem!
Z něj je pán a z ní je paní,
mají stejný tetování,
někdy mají taky stejný strach.
Když se potkaj na ulici,
maj ze sebe divnej pocit
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahója!
Míjí se punkový pár
a ty boty šlapou dál.
Ahója!
Míjí se punkový pár.
Já se na ně usmívám.
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování,
někdy mají taky stejný strach.
Když se potkaj na ulici,
Mávnou rukou jako vždycky
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahója!
taky pohybem, hlukem
a rámusem,
pod nohama bez těla stojím
a prostě tu jsem.
Ty nohy, co visí, jsou bosý
a jejich boty maj obutý
ty lidi kolem.
Stojej, stojej a nemůžou ven.
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem muž na kopci se stromem.
A ty boty, ty boty, ty boty,
ty jsi je vem!
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování,
na který čas padá jako prach.
Když se potkaj na ulici,
mávnou rukou jako vždycky
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahoj!
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
taky San Piegem a tímhle místem,
pod nohama bez těla stojím
a opřu se
o ty cihly, na kterých jsou vypsaný
ty nápisy, co mi oči vypraly.
Na kole jedem, jedem, jedem před Cipískem.
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem náčelník, jsem taky režisér
a ty boty, ty boty, ty boty,
ty patřej všem!
Z něj je pán a z ní je paní,
mají stejný tetování,
někdy mají taky stejný strach.
Když se potkaj na ulici,
maj ze sebe divnej pocit
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahója!
Míjí se punkový pár
a ty boty šlapou dál.
Ahója!
Míjí se punkový pár.
Já se na ně usmívám.
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování,
někdy mají taky stejný strach.
Když se potkaj na ulici,
Mávnou rukou jako vždycky
a je to, jak vlak když mine vlak.
Ahója!