V jednu chvíli oba zavřem oči,
asi protože už není víc co říct.
Je to zklamání toho, kdo právě procit.
Tyhle dokonale šťastný konce.
Slunce zrovna přiválo jaro,
na rovných cestách křivý stíny.
A cizí masky ...a manekýny...a slova lásky...
Můj sladký život mezi světy,
mý slepý rány bez odvety.
Nepochopitelná touha plout...
Raději shořet, než vyhasnout!
Když má člověk svý usměvavý stavy
celej svět se baví s ním.
Zatímco chceš-li brečet,
musíš,člověče, sám ...
Mám strach, že mezi náma
hloubíš propast do neznáma,
že se někde ve mně snažíš nadechnout...
Raději shořet, než vyhasnout!
asi protože už není víc co říct.
Je to zklamání toho, kdo právě procit.
Tyhle dokonale šťastný konce.
Slunce zrovna přiválo jaro,
na rovných cestách křivý stíny.
A cizí masky ...a manekýny...a slova lásky...
Můj sladký život mezi světy,
mý slepý rány bez odvety.
Nepochopitelná touha plout...
Raději shořet, než vyhasnout!
Když má člověk svý usměvavý stavy
celej svět se baví s ním.
Zatímco chceš-li brečet,
musíš,člověče, sám ...
Mám strach, že mezi náma
hloubíš propast do neznáma,
že se někde ve mně snažíš nadechnout...
Raději shořet, než vyhasnout!