Teď se přesuneme do C.V.A.N.
To je Centrum pro výzkum a aplikaci nanogamie.
Víte co je to nanogamie?
A co jsou to nanotechnologie?
Rád vás poučím.
Nanotechnologie je obor,
který se dokáže pohybovat
v řádech nanometrů.
Jeden nanometr je miliardtina metru.
V těchto mírách už se dají měřit atomy
a molekuly a je možné p***iknout
do samotné podstaty materiálů nebo živých tkání.
A také je možné si z atomů uhlíku "vyrobit" malinkého robota, kterému se říká nanobot.
Vypadá trochu jako ponorka,
která plave lidskými útrobami.
Pomocí nanobota můžeme "spravovat" "rozbité"
"součástky" lidských organismů.
Termín nanogamie vznikl
spojením slov nano a game,
což celkem vysvětluje její princip.
Využívá pokroku na poli nanotechnologí
a přidává k nim lidský element.
Malinký nanobot je řízen člověkem,
takzvaným nanopilotem.
Ten má před sebou monitor,
na kterém vidí svého
nanobota i své "nepřátele": viry, bakterie,
zmutované buňky. Musí je zničit.
Buď tím, že je "obestaví" pevnou
uhlíkovou konstrukcí, která zamezí
jejich dalšímu šíření, nebo tím,
že je neutralizuje neutronovým proudem,
tedy jakoby "rozstřílí".
Ovládání i způsob boje jsou podobné
jako u počítačových her.
Neříká se mi to snadno, ale zdá se,
že lidský faktor je pořád ještě
nenahraditelný. Lidské reakce bývají
nepředvídatelné, náhodné či impulsuvní
a právě to může chorobný
zárodek často "překvapit" a
zlikvidovat snáz, než naprogramovaná,
přesná, ale vždy stejná léčba.
Nanopiloti jsou zvláštní sorta.
Většinou mluví o svém nanobotu
jako o sobě samých, jakoby přímo oni,
zmenšení, p***ikali a bojovali v
lidských útrobách.
Takhle vysoký stupeň identifikace
je opravdu zvláštní.
A nejzvláštnější ze všech
nanopilotů je profesor docent
Tečka. Jeho asistentkou
je 90/60/90.
Tu jsem měl již brzy poznat...
To je Centrum pro výzkum a aplikaci nanogamie.
Víte co je to nanogamie?
A co jsou to nanotechnologie?
Rád vás poučím.
Nanotechnologie je obor,
který se dokáže pohybovat
v řádech nanometrů.
Jeden nanometr je miliardtina metru.
V těchto mírách už se dají měřit atomy
a molekuly a je možné p***iknout
do samotné podstaty materiálů nebo živých tkání.
A také je možné si z atomů uhlíku "vyrobit" malinkého robota, kterému se říká nanobot.
Vypadá trochu jako ponorka,
která plave lidskými útrobami.
Pomocí nanobota můžeme "spravovat" "rozbité"
"součástky" lidských organismů.
Termín nanogamie vznikl
spojením slov nano a game,
což celkem vysvětluje její princip.
Využívá pokroku na poli nanotechnologí
a přidává k nim lidský element.
Malinký nanobot je řízen člověkem,
takzvaným nanopilotem.
Ten má před sebou monitor,
na kterém vidí svého
nanobota i své "nepřátele": viry, bakterie,
zmutované buňky. Musí je zničit.
Buď tím, že je "obestaví" pevnou
uhlíkovou konstrukcí, která zamezí
jejich dalšímu šíření, nebo tím,
že je neutralizuje neutronovým proudem,
tedy jakoby "rozstřílí".
Ovládání i způsob boje jsou podobné
jako u počítačových her.
Neříká se mi to snadno, ale zdá se,
že lidský faktor je pořád ještě
nenahraditelný. Lidské reakce bývají
nepředvídatelné, náhodné či impulsuvní
a právě to může chorobný
zárodek často "překvapit" a
zlikvidovat snáz, než naprogramovaná,
přesná, ale vždy stejná léčba.
Nanopiloti jsou zvláštní sorta.
Většinou mluví o svém nanobotu
jako o sobě samých, jakoby přímo oni,
zmenšení, p***ikali a bojovali v
lidských útrobách.
Takhle vysoký stupeň identifikace
je opravdu zvláštní.
A nejzvláštnější ze všech
nanopilotů je profesor docent
Tečka. Jeho asistentkou
je 90/60/90.
Tu jsem měl již brzy poznat...