Přední pedagogové jsou zajedno v tom, že při výuce je nejlépe spojit teorii s praxí, neboli
oživit suchopárný výklad názornou akcí. Součástí hudební výchovy ve školách jsou proto tradiční
návštěvy koncertů, hudebních muzeí a rodných domků velkých mistrů. Nutno však přiznat,
že tyto akce nedosahují u učitelů té obliby jako u žactva. Repertoár výchovných koncertů
nebývá totiž příliš často měněn, a tak stejné tóny houslí slyšívá zasloužilý pedagog během své
praxe mnohdy až stopadesátkrát, a to v něm, i když se vzpírá, musí zanechat trvalé následky. My jsme
je alespoň na svém učiteli Vítu Machovci zřetelně pozorovali. A nyní, ne že bychom mu to přáli,
se měl jeho stav opět o trochu zhoršit. Výchovný koncert z houslových a violoncellových
skladeb byl pro naši školu naplánován na březen.
Když se o tom Machovec dověděl v hodině z oběžníku, rozplakal se. Později nám tvrdil, že dojetím,
ale my dobře věděli, že šlo o šok, což se projevilo tím že žákyni, která oběžník přinesla,
dal spropitné a nechal po ní pozdravovat kuchaře. Stav, ve kterém se Machovec od té chvíle
nacházel, lze směle nazvat hlubokou depresí. Často během výkladu upadal do letargie a jeho
rty beze smyslu ševelily: "Koncert, koncert." O přestávkách ve sborovně se pak
pečlivě vyhýbal setkání s učitelkou Bezděčnou, jejíž postava na první pohled
připomínala harfu. Všechny okolnosti skutečně nasvědčovaly tomu, že letošní koncert bude pro
Machovce utrpením. Už při vybírání peněz na umělce a jízdné neměl štěstí a záhadně se mu
nedostávalo 16,20. Zbývající obnos mu pak byl během oběda ve školní jídelně kýmsi ukraden.
Když to Machovec zjistil, vstal od roštěnky a zavolal Veřejnou bezpečnost. Ta nenašla ani
peníze, ani roštěnku a navíc dlouho do noci učitele vyslýchala, nejde-li o zpronevěru.
Ve středu před koncertem upustil Machovec v naší třídě ve své hodině od výkladu a uděloval nám
poučení ohledně výpravy na Žofín: "Uvědomte si," řekl, vzpomenuv na ztracené peníze,
"že letos jste v tramvaji i na koncertě mými hosty, a vyzývám vás tedy, abyste se podle toho
chovali. Umělci jsou jemní lidé a v rukou drží drahocenné nástroje, mnohdy italské. Kromě toho se
potřebují k produkci vrcholně soustředit, což vyžaduje ticho. Proto si Vlach, Procházka a Táč
sednou vedle mne, a budou-li hýkat jako v hodinách kolegyně Kolenaté, vyvedu je ze sálu
a zmlátím je ještě na ostrůvku." Po krátkém selhání řeči nahlédl Machovec do abecedy a pokračoval:
"Sejdeme se v 8 hodin ráno před školou. Přijdete svátečně oděni a upraveni. Neznamená to ovšem,
že Emerová se zlije tou lacinou voňavkou, po které se panu inspektorovi při vánoční nadílce
udělalo špatně. A co je nejdůležitější, Vycpálek nechá výjimečně pro tentokrát doma prak,
což osobně zkontroluji."
V den koncertu dostoupila Machovcova nervozita vrcholu. Rozloučiv se s manželkou slovy:
"Nazdar, Karle," zamířil ke škole, kde jsme ho již očekávali. Po přísné osobní prohlídce nás
všech se učitel částečně uklidnil. Řvouni Vlach, Procházka a Táč byli nastydlí a stěží
zašeptali pozdrav. Vycpálkův prak pak nikdo neukrýval a obávaný střelec sám neměl žádného
zavazadla kromě síťovky s kapesníkem a vánočkou ke svačině, kterou se, jak Machovec vtipně
poznamenal, dá střílet těžko. Když pak třídní ještě zběžně přičichl k Emerové, odvedl nás na
tramvaj. Ten den zrovna nejezdily elektriky nejplynuleji. Asi k ránu sprchlo, a tak první
relativně prázdný vůz přijel právě v okamžiku, kdy na Žofíne začínal koncert. Z tohoto důvodu
vstoupila naše třída se svým hostitelem Machovcem do koncertního sálu o dvacet minut
později, z čehož pořadatelé neměli přílišnou radost. Je pravda, že po nás přišly ještě
tři třídy, ale sedaly si daleko tišeji. Navíc Machovec, jemuž osud a žák Procházka přistrčil
třínohou židli, byl po pádu pranýřován virtuosem z pódia, že se na koncert dostavil opilý.
Učitel se nezmohl na slovo odporu. Sedl si rychle na novou židli a tvářil se jako uličník
přistižený při týrání zvířat. Začali jsme pojednou se svým třídním cít**. Plešatý umělec se
totiž na něho znovu vyzývavě zadíval a zaburácel: "Tak, odpovězte člověče, když vás
kárám!" Místo Machovce odpověděl nečekaně Vycpálek. Vyndal ze síťovky vánočku, zručně ji
rozlomil a objevil se nádherný kovový prak s gumou číslo 6, která dokáže metnout i dlažku.
Nadělat z vánočky koule zvící kachních vajec bylo pro Vycpálkovy sousedy dílem okamžiku.
A pak již střelcovy ruce proměnily gumu a drát v zákeřný kulomet. Právě když virtuos,
vědom si toho, že uchvátil dívky v sále vysokými tóny svých houslí, hodlal zvýšit popularitu
dalšími šprýmy na úkor nebohého Machovce, začalo mu pleskat těsto o nahou hlavu. Výchovný koncert
tak vzal nečekaný obrat. Konferenciér, který v podobné situaci asi nebyl nováčkem,
rychle vyšel k mikrofonu a koncert ukončil, dávaje tím virtuosovi možnost důstojného ústupu.
Umělec, snad že byl příliš mlád, to nepochopil. Snad se nechtěl vzdát úspěchu u děvčat, snad ho
rozzuřila patka vánočky, která zasáhla housle a vychýlila kobylku ze směru daného mistrem
houslařem. Kryje se notovým materiálem, přibrousil třemi tahy nože smyčec do vražedné špice a pak,
používaje houslí jako štítu, vrhl se z pódia směrem k Vycpálkovi. V tu chvíli Vlach, Procházka a Táč
zapomněli na nachlazení a rozhýkali se do neuvěřitelné síly. Mistr překvapen
disharmonickým zvukem, který z konzervatoře neznal, se na okamžik zarazil. To stačilo
Vycpálkovi k tomu, aby znovu nabil. Skvělá rána pod nohy způsobila umělcův pád. Na zemi
ten člověk ztratil poslední špetku rozumu. Těžce se zvedl a jako robot zkázy postupoval metr
za metrem vpřed. Legrace končila. Pod údery houslí jsme opouštěli bojiště. Náš kamarád stál proti
umělci jako králík proti kobře a jeho konec se zdál být dílem okamžiku. Vystřelil sice ještě po
houslistovi zmuchlanou síťovku, ale sám nevěřil v účinek této rány. Náhle pomohlo samo nebe, či
lépe řečeno Emerová. Přiskočila k bezbrannému střelci a podala mu jakousi malou tajuplnou lahvičku.
Vycpálek pochopil a vzápětí se lahvička roztříštila o tělo houslí. Laciná voňavka podruhé
slavila úspěch. Umělec, stejně jako loni inspektor, okamžitě omdlel. Sál ulehčeně vydechl.
Vycházeli jsme ze síně s pocitem vítězů. A když ještě třídní Machovec jakoby mimoděk rozšlápl
mistrovy housle a otočil se na nich podpatkem, pochopili jsme, že tentokráte nevyvodí ze střelby
prakem žádné důsledky.
oživit suchopárný výklad názornou akcí. Součástí hudební výchovy ve školách jsou proto tradiční
návštěvy koncertů, hudebních muzeí a rodných domků velkých mistrů. Nutno však přiznat,
že tyto akce nedosahují u učitelů té obliby jako u žactva. Repertoár výchovných koncertů
nebývá totiž příliš často měněn, a tak stejné tóny houslí slyšívá zasloužilý pedagog během své
praxe mnohdy až stopadesátkrát, a to v něm, i když se vzpírá, musí zanechat trvalé následky. My jsme
je alespoň na svém učiteli Vítu Machovci zřetelně pozorovali. A nyní, ne že bychom mu to přáli,
se měl jeho stav opět o trochu zhoršit. Výchovný koncert z houslových a violoncellových
skladeb byl pro naši školu naplánován na březen.
Když se o tom Machovec dověděl v hodině z oběžníku, rozplakal se. Později nám tvrdil, že dojetím,
ale my dobře věděli, že šlo o šok, což se projevilo tím že žákyni, která oběžník přinesla,
dal spropitné a nechal po ní pozdravovat kuchaře. Stav, ve kterém se Machovec od té chvíle
nacházel, lze směle nazvat hlubokou depresí. Často během výkladu upadal do letargie a jeho
rty beze smyslu ševelily: "Koncert, koncert." O přestávkách ve sborovně se pak
pečlivě vyhýbal setkání s učitelkou Bezděčnou, jejíž postava na první pohled
připomínala harfu. Všechny okolnosti skutečně nasvědčovaly tomu, že letošní koncert bude pro
Machovce utrpením. Už při vybírání peněz na umělce a jízdné neměl štěstí a záhadně se mu
nedostávalo 16,20. Zbývající obnos mu pak byl během oběda ve školní jídelně kýmsi ukraden.
Když to Machovec zjistil, vstal od roštěnky a zavolal Veřejnou bezpečnost. Ta nenašla ani
peníze, ani roštěnku a navíc dlouho do noci učitele vyslýchala, nejde-li o zpronevěru.
Ve středu před koncertem upustil Machovec v naší třídě ve své hodině od výkladu a uděloval nám
poučení ohledně výpravy na Žofín: "Uvědomte si," řekl, vzpomenuv na ztracené peníze,
"že letos jste v tramvaji i na koncertě mými hosty, a vyzývám vás tedy, abyste se podle toho
chovali. Umělci jsou jemní lidé a v rukou drží drahocenné nástroje, mnohdy italské. Kromě toho se
potřebují k produkci vrcholně soustředit, což vyžaduje ticho. Proto si Vlach, Procházka a Táč
sednou vedle mne, a budou-li hýkat jako v hodinách kolegyně Kolenaté, vyvedu je ze sálu
a zmlátím je ještě na ostrůvku." Po krátkém selhání řeči nahlédl Machovec do abecedy a pokračoval:
"Sejdeme se v 8 hodin ráno před školou. Přijdete svátečně oděni a upraveni. Neznamená to ovšem,
že Emerová se zlije tou lacinou voňavkou, po které se panu inspektorovi při vánoční nadílce
udělalo špatně. A co je nejdůležitější, Vycpálek nechá výjimečně pro tentokrát doma prak,
což osobně zkontroluji."
V den koncertu dostoupila Machovcova nervozita vrcholu. Rozloučiv se s manželkou slovy:
"Nazdar, Karle," zamířil ke škole, kde jsme ho již očekávali. Po přísné osobní prohlídce nás
všech se učitel částečně uklidnil. Řvouni Vlach, Procházka a Táč byli nastydlí a stěží
zašeptali pozdrav. Vycpálkův prak pak nikdo neukrýval a obávaný střelec sám neměl žádného
zavazadla kromě síťovky s kapesníkem a vánočkou ke svačině, kterou se, jak Machovec vtipně
poznamenal, dá střílet těžko. Když pak třídní ještě zběžně přičichl k Emerové, odvedl nás na
tramvaj. Ten den zrovna nejezdily elektriky nejplynuleji. Asi k ránu sprchlo, a tak první
relativně prázdný vůz přijel právě v okamžiku, kdy na Žofíne začínal koncert. Z tohoto důvodu
vstoupila naše třída se svým hostitelem Machovcem do koncertního sálu o dvacet minut
později, z čehož pořadatelé neměli přílišnou radost. Je pravda, že po nás přišly ještě
tři třídy, ale sedaly si daleko tišeji. Navíc Machovec, jemuž osud a žák Procházka přistrčil
třínohou židli, byl po pádu pranýřován virtuosem z pódia, že se na koncert dostavil opilý.
Učitel se nezmohl na slovo odporu. Sedl si rychle na novou židli a tvářil se jako uličník
přistižený při týrání zvířat. Začali jsme pojednou se svým třídním cít**. Plešatý umělec se
totiž na něho znovu vyzývavě zadíval a zaburácel: "Tak, odpovězte člověče, když vás
kárám!" Místo Machovce odpověděl nečekaně Vycpálek. Vyndal ze síťovky vánočku, zručně ji
rozlomil a objevil se nádherný kovový prak s gumou číslo 6, která dokáže metnout i dlažku.
Nadělat z vánočky koule zvící kachních vajec bylo pro Vycpálkovy sousedy dílem okamžiku.
A pak již střelcovy ruce proměnily gumu a drát v zákeřný kulomet. Právě když virtuos,
vědom si toho, že uchvátil dívky v sále vysokými tóny svých houslí, hodlal zvýšit popularitu
dalšími šprýmy na úkor nebohého Machovce, začalo mu pleskat těsto o nahou hlavu. Výchovný koncert
tak vzal nečekaný obrat. Konferenciér, který v podobné situaci asi nebyl nováčkem,
rychle vyšel k mikrofonu a koncert ukončil, dávaje tím virtuosovi možnost důstojného ústupu.
Umělec, snad že byl příliš mlád, to nepochopil. Snad se nechtěl vzdát úspěchu u děvčat, snad ho
rozzuřila patka vánočky, která zasáhla housle a vychýlila kobylku ze směru daného mistrem
houslařem. Kryje se notovým materiálem, přibrousil třemi tahy nože smyčec do vražedné špice a pak,
používaje houslí jako štítu, vrhl se z pódia směrem k Vycpálkovi. V tu chvíli Vlach, Procházka a Táč
zapomněli na nachlazení a rozhýkali se do neuvěřitelné síly. Mistr překvapen
disharmonickým zvukem, který z konzervatoře neznal, se na okamžik zarazil. To stačilo
Vycpálkovi k tomu, aby znovu nabil. Skvělá rána pod nohy způsobila umělcův pád. Na zemi
ten člověk ztratil poslední špetku rozumu. Těžce se zvedl a jako robot zkázy postupoval metr
za metrem vpřed. Legrace končila. Pod údery houslí jsme opouštěli bojiště. Náš kamarád stál proti
umělci jako králík proti kobře a jeho konec se zdál být dílem okamžiku. Vystřelil sice ještě po
houslistovi zmuchlanou síťovku, ale sám nevěřil v účinek této rány. Náhle pomohlo samo nebe, či
lépe řečeno Emerová. Přiskočila k bezbrannému střelci a podala mu jakousi malou tajuplnou lahvičku.
Vycpálek pochopil a vzápětí se lahvička roztříštila o tělo houslí. Laciná voňavka podruhé
slavila úspěch. Umělec, stejně jako loni inspektor, okamžitě omdlel. Sál ulehčeně vydechl.
Vycházeli jsme ze síně s pocitem vítězů. A když ještě třídní Machovec jakoby mimoděk rozšlápl
mistrovy housle a otočil se na nich podpatkem, pochopili jsme, že tentokráte nevyvodí ze střelby
prakem žádné důsledky.