Oklamán tvou křišťálovou koulí,
větrem hnán přes sedm moří
k lagunám nebezpečným,
tam kde Sirény svádí zpěvem nádherným.
Zahříván paprskem slunce pouhým,
nevítán zástupem věrných,
samotou oněmnělý,
přílivem kráčí trosečník osamělý.
Kobercem z květů utkaným,
kouzlem úsvitů omámený.
Zadýchán šeptá svá přání hvězdám,
zavírán pod mizejícím sluncem
ráj pokojně spí, vůni moře,
krásu vášně soumrak pohltí.
Ještě jednou chce cít** ten déšť,
sílu pevniny, ach bože kéž...
Buď vůle tvá, silný a vznešený tak Fénix stoupá z popela,
buď vůle tvá, staň se co má se stát, nadějí rána probdělá.
Ve skalách tvým hlasem orel volá,
v ozvěnách odráží
melancholii osamění,
mrazivá vášeň přerůstá v pokušení.
V zahradách je cít** vůně plodů,
na rukách ulpěla tíha
zachránit pokolení,
nenechat jméno upadnout v zapomnění.
větrem hnán přes sedm moří
k lagunám nebezpečným,
tam kde Sirény svádí zpěvem nádherným.
Zahříván paprskem slunce pouhým,
nevítán zástupem věrných,
samotou oněmnělý,
přílivem kráčí trosečník osamělý.
Kobercem z květů utkaným,
kouzlem úsvitů omámený.
Zadýchán šeptá svá přání hvězdám,
zavírán pod mizejícím sluncem
ráj pokojně spí, vůni moře,
krásu vášně soumrak pohltí.
Ještě jednou chce cít** ten déšť,
sílu pevniny, ach bože kéž...
Buď vůle tvá, silný a vznešený tak Fénix stoupá z popela,
buď vůle tvá, staň se co má se stát, nadějí rána probdělá.
Ve skalách tvým hlasem orel volá,
v ozvěnách odráží
melancholii osamění,
mrazivá vášeň přerůstá v pokušení.
V zahradách je cít** vůně plodů,
na rukách ulpěla tíha
zachránit pokolení,
nenechat jméno upadnout v zapomnění.