Lidi to je hmota která se sama sežírá.
Lidi to je kus zlata který se samo vykrádá.
Nemyslej na samotu každej na svou smrt zapomíná.
V mý hospodě je špína a špína slunce nehledá
Jsem hospodskej tohodle světa a Svět je zakouřená hospoda
o čtvrtý k ránu zpitá a z alkoholu šílená.
Podávám všechny lihoviny - ale já je navynalez.
Svět to je kopec hlíny v dopoledním slunci kocoviny.
Podávám fantastická jídla, ta podpoří vaše pudy.
V mým koření je ta pravá síla, právo silnějšího nejsou bludy
Strop hospody je falešná ústava a židle jsou policajti.
Každýmu vládne ústava to hlídaj policajti
Místo světla svítím strachem ten osvětluje všechny tváře
a lidi příjdou zase strach lidi k hospodě váže.
Hospoda je domov náš, žitím se chceme pobavit.
Todle ví každej z nás, todle si nenecháme vzít.
z nenávisti se tloustne, žádost bystří oči,
vražděním ti svalstvo zhoustne a lidi jsou samý svaly.
A lidská kůže furt tloustne, tuční necitlivostí.
A pro mládí, pro mládí mám zvláštní porce. Mládí je všech nás radostí.
Už pět tisíc let jsem hospodskej, v mý hospodě byl krystus ukřižovanej, byl jsem dovlečenej jan hus a za jásotu upálenej
u mýho stolu stál kenedy, a vpravým rohu je vietnam, tady je havel zelenýho stolu, tady má každěj školu,
za všechno velkej bagšiš mám, a nikdo se nemusí zvedat od stolu
Místo soli používám závist; mám ji v kuchyni plný pytle.
A lidi sem táhne nenávist, a všichni si žijou vesele.
A tuláky si sem nosím svázaný do kozelce,
ty tuláky, co choděj bosi nad jejich kostmi jsou pravý recepce
Má hospoda nemá okna a nesvítí sem slunce,
tady se každej s každým potká, tady se podávaj ruce.
Do mý hospody choděj všichni až na jednoho vandráka.
V mý hospodě se opíjí každej, až na věčnýho tuláka
Ten kdo má v hlavě tisíc sluncí chráněnej věčným hladem.
Ten blázen co se vydal k slunci Ikarus mi není vítaným hostem
Jsem hospodskej tohodle světa.a svět je zakouřená hospoda
o čtvrtý ráno zpitá a z alkoholu šílená.
Podávám všechny lihoviny, ale já je navynalez.
Svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny.
Lidi to je kus zlata který se samo vykrádá.
Nemyslej na samotu každej na svou smrt zapomíná.
V mý hospodě je špína a špína slunce nehledá
Jsem hospodskej tohodle světa a Svět je zakouřená hospoda
o čtvrtý k ránu zpitá a z alkoholu šílená.
Podávám všechny lihoviny - ale já je navynalez.
Svět to je kopec hlíny v dopoledním slunci kocoviny.
Podávám fantastická jídla, ta podpoří vaše pudy.
V mým koření je ta pravá síla, právo silnějšího nejsou bludy
Strop hospody je falešná ústava a židle jsou policajti.
Každýmu vládne ústava to hlídaj policajti
Místo světla svítím strachem ten osvětluje všechny tváře
a lidi příjdou zase strach lidi k hospodě váže.
Hospoda je domov náš, žitím se chceme pobavit.
Todle ví každej z nás, todle si nenecháme vzít.
z nenávisti se tloustne, žádost bystří oči,
vražděním ti svalstvo zhoustne a lidi jsou samý svaly.
A lidská kůže furt tloustne, tuční necitlivostí.
A pro mládí, pro mládí mám zvláštní porce. Mládí je všech nás radostí.
Už pět tisíc let jsem hospodskej, v mý hospodě byl krystus ukřižovanej, byl jsem dovlečenej jan hus a za jásotu upálenej
u mýho stolu stál kenedy, a vpravým rohu je vietnam, tady je havel zelenýho stolu, tady má každěj školu,
za všechno velkej bagšiš mám, a nikdo se nemusí zvedat od stolu
Místo soli používám závist; mám ji v kuchyni plný pytle.
A lidi sem táhne nenávist, a všichni si žijou vesele.
A tuláky si sem nosím svázaný do kozelce,
ty tuláky, co choděj bosi nad jejich kostmi jsou pravý recepce
Má hospoda nemá okna a nesvítí sem slunce,
tady se každej s každým potká, tady se podávaj ruce.
Do mý hospody choděj všichni až na jednoho vandráka.
V mý hospodě se opíjí každej, až na věčnýho tuláka
Ten kdo má v hlavě tisíc sluncí chráněnej věčným hladem.
Ten blázen co se vydal k slunci Ikarus mi není vítaným hostem
Jsem hospodskej tohodle světa.a svět je zakouřená hospoda
o čtvrtý ráno zpitá a z alkoholu šílená.
Podávám všechny lihoviny, ale já je navynalez.
Svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny.