Vysoko nad střechami
Kde jen vítr fičí
Než vyvine rychlost
A letí do světa
Vysoko tam nad námi
Kde komíny se tyčí
Tam kominík Magnusek
Je štětkou vymetá
Oči modré, hluboké jak Jadran
Vercajk, šaty, účes - černý havran
A když jdou kolem holky z fabriky
Ahá
Á musejí si držet knoflíky
Ve městě je čisto, jasno
Nikde žádná špína
Nejčastější slova jsou
Prosím - děkuji
Všude kolem spousta barev
Každá z nich je jiná
A lidé, ti si cestou z práce
Píseň notují
Oči modré, hluboké jak Jadran
Vercajk, šaty, účes - černý havran
A když jdou kolem holky z fabriky
Ahá
Á na blůzkách si drží knoflíky
Jednou ale nepřišel
A když už se to táhlo
Město se jen trpělivě
V sazích dusilo
S lidmi se to za tu dobu
Povážlivě nahlo
Nic nad nimi vyššího
Teď už nebylo
Žádné oči hluboké jak Jadran
Žádné šaty, účes ala havran
A když kolem šly holky z fabriky
Ahá
Už neměly proč držet knoflíky
Magnusek si totiž
Poslal pro pivo
A kominické řemeslo
Hodil na skobu
Vzal do ruky majzlík
A první kladivo
A začal nutit kameni
Svoji podobu
Pohled, co by připomínal Jadran
Účes, kterej měl jen On a havran
A než by pořád chodil po střeše
Ahá
Tak že prej si svůj pomník vyteše
Začly chodit delegace
Lidí z okresu
On k nim takto hovořil
Na jejich adresu
Puškin, Goethe, Kozina
I Jiří z Poděbrad
Každej z nich už dávno má
Svůj pomník někde stát
Každý má svůj pomník na okrasu
I Masaryk ji míval svého času
A já, že jsem jen kominík (Ahá)
Tak žádnou sochu neměl by sem mít
Toť se ví, že úředníci
Dali by ho do klády
Kterou mají k dispozici
Pro takové případy
Nechtěli však ublížit
Nechtěli být špatní
Chtěli jenom posoudit
Zda je to adekvátní
Naštěstí měl každý vedle sebe
4 příslušníky PS-VB
Takže mnohem dřív než řekli švec
Za Magnuskem zavřela se klec
Magnusku, ty šílenče
Ty notorický cvoku
Proč´s nepřiznal, že ti
V hlavě šibuje
Vždyť kdo si staví pomníky
Je lidem sazí v oku
A nikdo už ho k ničemu
Nepotřebuje
Nemusel jsi sedět bez příčiny
V nejsmutnějším rohu náměstí
Ten pomník by ti postavili jiní
Vždyť chodili si k tobě pro štěstí
Svět se točí, nezná dovolenou
Malým, velkým, všem je akorát
I holky z města brzy zapomenou
Že mohly by si něco tajně přát
Kde jen vítr fičí
Než vyvine rychlost
A letí do světa
Vysoko tam nad námi
Kde komíny se tyčí
Tam kominík Magnusek
Je štětkou vymetá
Oči modré, hluboké jak Jadran
Vercajk, šaty, účes - černý havran
A když jdou kolem holky z fabriky
Ahá
Á musejí si držet knoflíky
Ve městě je čisto, jasno
Nikde žádná špína
Nejčastější slova jsou
Prosím - děkuji
Všude kolem spousta barev
Každá z nich je jiná
A lidé, ti si cestou z práce
Píseň notují
Oči modré, hluboké jak Jadran
Vercajk, šaty, účes - černý havran
A když jdou kolem holky z fabriky
Ahá
Á na blůzkách si drží knoflíky
Jednou ale nepřišel
A když už se to táhlo
Město se jen trpělivě
V sazích dusilo
S lidmi se to za tu dobu
Povážlivě nahlo
Nic nad nimi vyššího
Teď už nebylo
Žádné oči hluboké jak Jadran
Žádné šaty, účes ala havran
A když kolem šly holky z fabriky
Ahá
Už neměly proč držet knoflíky
Magnusek si totiž
Poslal pro pivo
A kominické řemeslo
Hodil na skobu
Vzal do ruky majzlík
A první kladivo
A začal nutit kameni
Svoji podobu
Pohled, co by připomínal Jadran
Účes, kterej měl jen On a havran
A než by pořád chodil po střeše
Ahá
Tak že prej si svůj pomník vyteše
Začly chodit delegace
Lidí z okresu
On k nim takto hovořil
Na jejich adresu
Puškin, Goethe, Kozina
I Jiří z Poděbrad
Každej z nich už dávno má
Svůj pomník někde stát
Každý má svůj pomník na okrasu
I Masaryk ji míval svého času
A já, že jsem jen kominík (Ahá)
Tak žádnou sochu neměl by sem mít
Toť se ví, že úředníci
Dali by ho do klády
Kterou mají k dispozici
Pro takové případy
Nechtěli však ublížit
Nechtěli být špatní
Chtěli jenom posoudit
Zda je to adekvátní
Naštěstí měl každý vedle sebe
4 příslušníky PS-VB
Takže mnohem dřív než řekli švec
Za Magnuskem zavřela se klec
Magnusku, ty šílenče
Ty notorický cvoku
Proč´s nepřiznal, že ti
V hlavě šibuje
Vždyť kdo si staví pomníky
Je lidem sazí v oku
A nikdo už ho k ničemu
Nepotřebuje
Nemusel jsi sedět bez příčiny
V nejsmutnějším rohu náměstí
Ten pomník by ti postavili jiní
Vždyť chodili si k tobě pro štěstí
Svět se točí, nezná dovolenou
Malým, velkým, všem je akorát
I holky z města brzy zapomenou
Že mohly by si něco tajně přát