Fáze zrození NV proměnilo, s chvílou vymění se vlastní pílou. Silou změnilo podnebí shnilo, pro nás kilo zátěží, někteří chtějí podpořit a jiný chytaj se svých otěží, ale my a oni ví, že stěží, já se nenávistí neprotěžím, v tomhle trojspřeží o šesti svěžích sedmi statečnejch, co chtějí přežít ten vděčnej nevděčněj, úsečněj, let vzhůru, slyším fůru narážek a názorů, s kterejma skutečně nemůžu souhlasit, i když teďka pěknej šit, my můžem být stejně jak hromada mechu ve tvým měchu, co nikdy chá, snad už jenom pro neplechu hodně čárek na tvým cechu, slovo kámen s chlebem nezaměním, toho, co mám crew, si sakra cením, bez lapnutí po dechu zuby cením, končím se sněním - Naše věc - hnací motor naskočil včíl, pro běsnění tlakem praská těsnění, svět není vězení, pro duši poety mám další mety, postavit si vlastní světy, bez pozitiva shnijou, květy, týhletý kultury máš, si važ, zpracuj si nás, siláž našich osudů nesmaž. Dodej si kuráže trochu chá s cizím egem po tvým boku. Bodejť čas ukáže, hochu, kdo ví, jak pěstovat koku? Z rohu do rohu Apoku mohu nebo nemohu, kdo se moc ptá, moc se doví, bohu díky za tu vlohu.
Ref: ... DJ Opia
Užívat si, ponořit si hubu do kouření, z Petrova zařvat si, s myšlenkou na noční nádraží oči měj přimhouřený, nasát městskej duch, áách, v nonstopu stejnej pach, pravdu nacházím po stopách...
Prostopášníků, pouličních povalečů a básníků a taky chasníků, a vůbec všech maníků, co zvládli paniku svý doby, plný zloby. Co by hup na hobby, který jezdí po kolejích i po silnicích...
V ulicích se měnících zepár mozků tlejících, co vždycky na jaře vyplodí květy ze sluneční záře, spíš výkvěty, co padaj z poslední mety. Potáhnu s úsměvem na tváři, čekám, ono se zadaří, Snad lanaři už krouží kolem, mávám poslední sbohem, sbohem, sbohem...
Pod nočním osvětlením poznávám náš meziměstský totem. Ven, rychle ven vstřebáním poznáním momentem, kdy ten či onen, fragmentem. Vyjádřím se tepelným pocitem, hřeje dechem kultura se soucitem...
Pryč s outlocitem!!!
Prodírám se nočním tichem, větřím víc šestým smyslem, nežli čichem, kdo jsem, kde a čí jsem, a jak praví se tahle píseň, mísí se v míse společnosti, křivý jak věž v Pise, až z toho tmí se, mi přesto počíná ve mně klíčit sémě přeměn, bohatší než Kuvajt a Jemen, až jsem z toho jelen, kolik lidí valí beatbox, v tempu c**s nejen jménem svým, ale so most, brzdíme, dost! Pravda je ve vále host.
Ref: ...Dj Opia
No a! Propadnout svým možnostem, co se dá, vzdát holt bezbožnostem, všechno, co ti život zvedá, brát všema deseti, už další mísu nesu ti, miluju tohle takzvaný prokletí!! Jenže právě to, druhá strana mince už spěchá z dobytčince, se špínou že prej bude to tak, no a! No jenže f*** f*** do těchhle řad, a nejen tak tak, v hlavě tlak žádá si víc nebo chtíč tuhle píseň, měnící v úsměv žal a tíseň... tak teda čí jsem, tak teda čí jsem.
Smíchem vyvolaným Tabula Rasa ze zkušeností plíseň, odevzdaným životem MC trasa obrana zkušenosti všeobecně ví se, prozradí se, táborák po pás fáborka s NV znakem neodevzdá se, v plné kráse tlakem duševní život radši než chovati se jako prase, spak-spakuj kufry odlož si ego bokem, pašuj přes hranice, svý čtvrti pár slov podej výkon tlačenice, vezmi odpovědnost za své činy a né, kdo je míň, a kdo je více...
Chtěli jsme říct, že není šance vymanit se z týhle tahanice, Tak proč ptáti se, kdo je z ulice? Komu beat se více vryl pod kůži, Aby se za to někdo skryl sem muži pranice nás tuží, Hip hop se do nás vryl jako napsaný tuší, Důkazy nikomu nedlužím. Navzdory pichlavým růžím tu ždímeme pot, Mikráky rozžhavený pruží pod náporem slov a ty pojď si taky užít proud, Zavoněl tu čoud s náma plout, železo je žhavý a nás baví kout.
Ref: ... DJ Opia
Užívat si, ponořit si hubu do kouření, z Petrova zařvat si, s myšlenkou na noční nádraží oči měj přimhouřený, nasát městskej duch, áách, v nonstopu stejnej pach, pravdu nacházím po stopách...
Prostopášníků, pouličních povalečů a básníků a taky chasníků, a vůbec všech maníků, co zvládli paniku svý doby, plný zloby. Co by hup na hobby, který jezdí po kolejích i po silnicích...
V ulicích se měnících zepár mozků tlejících, co vždycky na jaře vyplodí květy ze sluneční záře, spíš výkvěty, co padaj z poslední mety. Potáhnu s úsměvem na tváři, čekám, ono se zadaří, Snad lanaři už krouží kolem, mávám poslední sbohem, sbohem, sbohem...
Pod nočním osvětlením poznávám náš meziměstský totem. Ven, rychle ven vstřebáním poznáním momentem, kdy ten či onen, fragmentem. Vyjádřím se tepelným pocitem, hřeje dechem kultura se soucitem...
Pryč s outlocitem!!!
Prodírám se nočním tichem, větřím víc šestým smyslem, nežli čichem, kdo jsem, kde a čí jsem, a jak praví se tahle píseň, mísí se v míse společnosti, křivý jak věž v Pise, až z toho tmí se, mi přesto počíná ve mně klíčit sémě přeměn, bohatší než Kuvajt a Jemen, až jsem z toho jelen, kolik lidí valí beatbox, v tempu c**s nejen jménem svým, ale so most, brzdíme, dost! Pravda je ve vále host.
Ref: ...Dj Opia
No a! Propadnout svým možnostem, co se dá, vzdát holt bezbožnostem, všechno, co ti život zvedá, brát všema deseti, už další mísu nesu ti, miluju tohle takzvaný prokletí!! Jenže právě to, druhá strana mince už spěchá z dobytčince, se špínou že prej bude to tak, no a! No jenže f*** f*** do těchhle řad, a nejen tak tak, v hlavě tlak žádá si víc nebo chtíč tuhle píseň, měnící v úsměv žal a tíseň... tak teda čí jsem, tak teda čí jsem.
Smíchem vyvolaným Tabula Rasa ze zkušeností plíseň, odevzdaným životem MC trasa obrana zkušenosti všeobecně ví se, prozradí se, táborák po pás fáborka s NV znakem neodevzdá se, v plné kráse tlakem duševní život radši než chovati se jako prase, spak-spakuj kufry odlož si ego bokem, pašuj přes hranice, svý čtvrti pár slov podej výkon tlačenice, vezmi odpovědnost za své činy a né, kdo je míň, a kdo je více...
Chtěli jsme říct, že není šance vymanit se z týhle tahanice, Tak proč ptáti se, kdo je z ulice? Komu beat se více vryl pod kůži, Aby se za to někdo skryl sem muži pranice nás tuží, Hip hop se do nás vryl jako napsaný tuší, Důkazy nikomu nedlužím. Navzdory pichlavým růžím tu ždímeme pot, Mikráky rozžhavený pruží pod náporem slov a ty pojď si taky užít proud, Zavoněl tu čoud s náma plout, železo je žhavý a nás baví kout.