Když sady umlknou a noci k jaru mlží,
z luk slavík přilétá a zpívá nad růží,
růže však nevnímá a zpěv ji nedojímá,
při hymnu milostném se kolébá a dřímá.
Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou,
dej pozor básníku na sen a touhu svou,
nechápe necítí je pro básníka němá,
díváš se rozkvétá a slůvka nemá.
Nemá, nemá, nemá ... uuu
z luk slavík přilétá a zpívá nad růží,
růže však nevnímá a zpěv ji nedojímá,
při hymnu milostném se kolébá a dřímá.
Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou,
dej pozor básníku na sen a touhu svou,
nechápe necítí je pro básníka němá,
díváš se rozkvétá a slůvka nemá.
Nemá, nemá, nemá ... uuu