Do perutí v konečcích řas,
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,
že cítím ztrátu,
ve svém aparátu,
To ticho před bouří,
co zebe víc než vanilkové nebe.
že napíšu zas
a můžeš se dívat a vstupné si nech
Jen když mé tělo orosí dech.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
Do perutí v konečcích řas,
jak z telefonních tónů vypustím hlas.
Že chci příjmout linku,
jen na chvilinku,
než sečtu kresby letokruhů,
já z knihy ohrožených druhů.
Já milenec
něžně brutálních krás
a můžeš se dívat a vstupné si nech,
jen když mé tělo orosí dech.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
Do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz,
že cítím ztrátu,
ve svém aparátu,
To ticho před bouří,
co zebe víc než vanilkové nebe.
že napíšu zas
a můžeš se dívat a vstupné si nech
Jen když mé tělo orosí dech.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
Do perutí v konečcích řas,
jak z telefonních tónů vypustím hlas.
Že chci příjmout linku,
jen na chvilinku,
než sečtu kresby letokruhů,
já z knihy ohrožených druhů.
Já milenec
něžně brutálních krás
a můžeš se dívat a vstupné si nech,
jen když mé tělo orosí dech.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
Do perutí v konečcích řas
jak z telegrafních drátů vytepu vzkaz.
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím
už dobře znám to tiché hřmění
kdy zrcadlením se vrací
to, co ztrácím