Vypadáš vážně komicky
a s tebou žít mám navždycky
kde je tvůj mužný půvab, styl
ač tak se snažíš ze všech sil
kdeže ty lonské sněhy jsou
já žasnu nad tvou proměnou
vysoké čelo češ jak češ
tu progresivní pleš
pod křivkou panovačných úst
teď vidím druhou bradu růst
Divím se, když se dozvídám
že prý máš jiskru, vtip a šarm
za dveřmi necháš všechen švih
na gauči usneš v pantoflích
a já já pak z dlouhé chvíle snad
mohu ti plomby počítat
Ty's byl, ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál
V neděli honíš zajíčky
statečně běháš za míčky
schováváš břicho, vypneš hruď
a hraješ tenis, buď jak buď
Já myslím na tvůj ischias
jak budeš doma vzdychat zas
naštěstí Alpu doma mám
a ta tvá záda taky znám
a pak, to však už musí být
můžem se jít i pobavit
Jen si dáš dvě, tři na kuráž
je z tebe grand a mecenáš
a kdekdo mi tě závidí
škoda, že už nevidí
jak se ten grand pak promění
v manžela v rámci šetření
Ty's byl, ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál
Kéž by se vrátil onen čas
kdy rozechvěl mne pouhý hlas
hoch jako jedle, samý sval
mi lásku věčnou sliboval
já vím, máš rád své pohodní
však kdybychom se dohodli
nebyl by každý z nás tak sám
a netěšil se bůh ví kam
tak se mi zdá, že nakonec
to není jenom moje věc
Kdyby snad jiný měl mě rád
říkám ti kdyby, možná, snad
byť se mi líbil sebevíc
je proti tobě pouhé nic
vždyť přes ty velké slabiny
jsi ty, můj drahý, jediný
jsi jaký jsi a budeš dál
můj ideál, můj ideál
a s tebou žít mám navždycky
kde je tvůj mužný půvab, styl
ač tak se snažíš ze všech sil
kdeže ty lonské sněhy jsou
já žasnu nad tvou proměnou
vysoké čelo češ jak češ
tu progresivní pleš
pod křivkou panovačných úst
teď vidím druhou bradu růst
Divím se, když se dozvídám
že prý máš jiskru, vtip a šarm
za dveřmi necháš všechen švih
na gauči usneš v pantoflích
a já já pak z dlouhé chvíle snad
mohu ti plomby počítat
Ty's byl, ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál
V neděli honíš zajíčky
statečně běháš za míčky
schováváš břicho, vypneš hruď
a hraješ tenis, buď jak buď
Já myslím na tvůj ischias
jak budeš doma vzdychat zas
naštěstí Alpu doma mám
a ta tvá záda taky znám
a pak, to však už musí být
můžem se jít i pobavit
Jen si dáš dvě, tři na kuráž
je z tebe grand a mecenáš
a kdekdo mi tě závidí
škoda, že už nevidí
jak se ten grand pak promění
v manžela v rámci šetření
Ty's byl, ach člověk by se smál
můj ideál, můj ideál
Kéž by se vrátil onen čas
kdy rozechvěl mne pouhý hlas
hoch jako jedle, samý sval
mi lásku věčnou sliboval
já vím, máš rád své pohodní
však kdybychom se dohodli
nebyl by každý z nás tak sám
a netěšil se bůh ví kam
tak se mi zdá, že nakonec
to není jenom moje věc
Kdyby snad jiný měl mě rád
říkám ti kdyby, možná, snad
byť se mi líbil sebevíc
je proti tobě pouhé nic
vždyť přes ty velké slabiny
jsi ty, můj drahý, jediný
jsi jaký jsi a budeš dál
můj ideál, můj ideál