Podivný Hamlet Lyrics

Podivny Hamlet preslapuje, brepta,
ze prkna znamenaji svet.
Snad ztratil pamet, uz se na nic nepta,
mota se v labyrintu vet.
Z propadla krici vztekly napoveda,
v lozich se hrouti divadelni veda,
za scenou Ofelie hystericky vresti,
sedivy reditel svuj vlastni konec vesti.

Vetsina divaku vsak zachovava klid -
kdo nezna scenar, mysli ze to tak ma byt.
Kdo nezna scenar, mysli ze to tak ma byt.

Hamlet se divi vznikle situaci,
moc dlouho ale nezira,
zvladne to smyslem pro improvizaci,
i bez pomoci Shakespeara.
Jde rovnou na vec, urve klopy saka,
zongluje s lebkou, celist tupe cvaka,
oplzlou anekdotou zacne dalsi faze,
roztriska kulisy a pada do extaze.

To vsechno si ted muze klidne dovolit -
kdo nezna scenar, mysli ze to tak ma byt.
Kdo nezna scenar, mysli ze to tak ma byt.
Publikum tleska, nekdo vola slava,
jak fantasticke pojeti,
veliky Hamlet pred nim poklekava,
a nebrani se dojeti.

Pamet se vraci, herec zvedne hlavu,
a pak se zepta nadseneho davu,
hlasem co pripomina manaska,
"Kolik je hodin, to je otazka",
"Kolik je hodin, to je ta otazka",
"Kolik je hodin, to je ta otazka",
"Kolik je hodin?"