Novému ráno rožnem svíci,
je neznámé a nemá tváře,
jak anděl v dřevu lípi spící,
a čekající na řeřbáře.
Někdy se anděl na nás hněvá,
anděla máme každý svého,
naděje má z buku křídla,
a srdce z dřeva lipováho.
Stále jsou naši mrtví s námi
A nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
Ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
A přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly vloni
Slabounce jejich ruce voní
Tváře jakoby vymazané
A přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly vloni
Slabounce jejich ruce voní
Tiše mně zdraví jako svého
Hrbáčka času přítomného
Stále jsou naši mrtví s námi
A nikdy vlastně nejsme sami
je neznámé a nemá tváře,
jak anděl v dřevu lípi spící,
a čekající na řeřbáře.
Někdy se anděl na nás hněvá,
anděla máme každý svého,
naděje má z buku křídla,
a srdce z dřeva lipováho.
Stále jsou naši mrtví s námi
A nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
Ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
A přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly vloni
Slabounce jejich ruce voní
Tváře jakoby vymazané
A přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly vloni
Slabounce jejich ruce voní
Tiše mně zdraví jako svého
Hrbáčka času přítomného
Stále jsou naši mrtví s námi
A nikdy vlastně nejsme sami