Je nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.
Pak u vlaku ty - cizí žena ! Promiň
mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat ...
Tu tvoji fotku jsem roztrhal.
Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám ...
... proč u vlaku jste stály na mě jste se smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím v tichu.
Rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na c**oli.
Ztracenej je klíč ... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrát**, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.
Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul
polnice zvuk.
Když zatroubí nám k boji, tak to za to
stojí. Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tím skončí žití.
A tak posílám ti pozdrav z fronty.
Oheň už přestává hřát.
Víno je silný a teploučký střílny
přijmou mě s láskou až odejdu spát.
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem, když měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.
Pak u vlaku ty - cizí žena ! Promiň
mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat ...
Tu tvoji fotku jsem roztrhal.
Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám ...
... proč u vlaku jste stály na mě jste se smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím v tichu.
Rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na c**oli.
Ztracenej je klíč ... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrát**, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.
Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul
polnice zvuk.
Když zatroubí nám k boji, tak to za to
stojí. Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tím skončí žití.
A tak posílám ti pozdrav z fronty.
Oheň už přestává hřát.
Víno je silný a teploučký střílny
přijmou mě s láskou až odejdu spát.