Sonet 147 Lyrics

Má láska je jak h***čka, co jenom touží,
co nejvíc tu svou nemoc roznít**.
Radost má z toho, co jí nejvíc souží,
co nejvíc živí zvrhlý apetít.
Rozum, ten doktor lásky dostal vztek,
že neléčím, jak řek, tu strašlivou chorobu.
Teď už vím, že když nemám jeho lék,
moje touha přivede mě do hrobu.

Pomoci není, komu není rady,
blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou.
A nevím sám, co to mám za nápady,
nechci znát pravdu, pořád vedu svou.
Pomoci není, komu není rady,
blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou.
A nevím sám, co to mám za nápady,
nechci znát pravdu, pořád vedu svou.

Že krásná jsi a že jsi moje světlo,
když jsi jak noc a černější než peklo.
Pomoci není, komu není rady,
blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou.
A nevím sám, co to mám za nápady,
nechci znát pravdu, pořád vedu svou.