Ve městě každý snad tu dívku znal
Hřbitovní zdí slunce prosvítá
Kovářův syn si ji namlouval
Ďábel sám chtěl by vládnout nad láskou
Šest dlouhých let dívku namlouval
až sedmý rok Bůh jim dítě dal.
V ten den, kdy dítě uvidělo svět
tu matka v domě ho skryla hned.
Čekala do tmy, než se skončil den
a tajně vyšla s děťátkem ven.
Svůj ostrý nůž ze šátku vytáhla
nevinné srdce mu probodla.
Pak ze svých rukou krev si omyla
a v temném lese hrob vykopala.
Svým černým šátkem dítě svázala
v hrobě chladném hlínou přikryla
Když kolem chrámu šla na druhý den
překrásné dítě spatřila v něm.
Děťátko krásné, kéž bych tě měla
do hedvábí bych tě oblékla.
Ach matko má, vždyť jsem bylo tvé
však nedalas'' mi moc lásky své.
Jen chladná hlína je kolébkou mou
a nad sebou mám trávu zelenou
Má matko krutá, pro svůj hrozný čin
poneseš trest ze svých těžkých vin.
Nešťastná dívko, jestli vůbec víš
do zahrad ráje nikdy nevstoupíš.
Za bránou pekel věčný oheň plá
tam věčně hořet má duše tvá.
Hřbitovní zdí slunce prosvítá
Kovářův syn si ji namlouval
Ďábel sám chtěl by vládnout nad láskou
Šest dlouhých let dívku namlouval
až sedmý rok Bůh jim dítě dal.
V ten den, kdy dítě uvidělo svět
tu matka v domě ho skryla hned.
Čekala do tmy, než se skončil den
a tajně vyšla s děťátkem ven.
Svůj ostrý nůž ze šátku vytáhla
nevinné srdce mu probodla.
Pak ze svých rukou krev si omyla
a v temném lese hrob vykopala.
Svým černým šátkem dítě svázala
v hrobě chladném hlínou přikryla
Když kolem chrámu šla na druhý den
překrásné dítě spatřila v něm.
Děťátko krásné, kéž bych tě měla
do hedvábí bych tě oblékla.
Ach matko má, vždyť jsem bylo tvé
však nedalas'' mi moc lásky své.
Jen chladná hlína je kolébkou mou
a nad sebou mám trávu zelenou
Má matko krutá, pro svůj hrozný čin
poneseš trest ze svých těžkých vin.
Nešťastná dívko, jestli vůbec víš
do zahrad ráje nikdy nevstoupíš.
Za bránou pekel věčný oheň plá
tam věčně hořet má duše tvá.