Mlád dvacet devět let
a devět měsíců
dost starý hledět zpět
do dětských střevíců
jsa příliš mlád bych přezíral
co každý z vás má zásluh
jsa hluchý dost bych předstíral
že spoléhám se na sluch
hovořím k vám
Vzrůst nedaleko dřepu
a úsměv naruby
a ústa plná střepů
náhradou za zuby
Mám kolena jež neklečí
když má mi někdo dáti
Mám oči které nebrečí
byť nechtějí se smáti
Tak možno žít
Já žvaním tu a tam
a slova nechybí
však jistota ta tam
a vládnou pochyby
Je pofiderní poslání
jež odvahu mi vrací
a nedostatek vzdělání
dnes nahrazuji prací
Tak tomu jest
Lze s plným pupkem mžourat
a sáti tokajské
a poté krotce kňourat
veršíky lokajské
Lze kráčet cestou vyjetou
a nepohlédnout zpátky
Lze snadno býti poetou
a nestvořiti řádky
jak mnozí činí
Dát tupcům pocit lordů
Být dvorním holičem
Mít roztlemenou mordu
a kušnit o ničem
Pět dámám verše o mracích
a dostat ránu kyjem
pak omluvit se v rozpacích
že dosud vůbec žijem -
tak možno přežít
Nuž promiňte mi prosím
promiňte vážení
že dosud hlavu nosím
která je k myšlení
Já přerozličné verbeži
tím sloužím proti s***ku
Též do krku mi nesněží
což výhoda je vskutku
pro moje mandle
Ač tu a tam je boule
(obzvláště pod pleší)
však v jádru je to koule -
tvar který potěší
I posměváčci přiznají:
„Toť hlava dá se říci
když podle ní ho poznají
i páni úředníci"
Razítko podpis
Má hlava je teď vzata
beze všech předsudků
a zbývá ptát se kata
po jeho úsudku
To odborník je nesporně
- jsouť hlavy jeho chleba -
a předvést může názorně
k čemu je hlavy třeba
K životu prostě
Je tedy hlava v suchu
(anebo v paruce)
a zbývá v tomto duchu
přejíti na ruce
Je obvyklé že prstů pět
má každá ruka zdravá
a leccos je ti vytrpět
než poznáš kde je pravá
a kde je levice
Věz milý tvore boží:
to lze si ověřit
že lépe nežli zboží
lze ruce zpeněžit
a stvrdí ti kdo žebrají
i rozšafní i skoupí
že za hlavu jim nedají
co za pět prstů koupí
(prakticky vzato)
Byť měl jsi hlavu schopnou
jednou se poštěstí
že botou do ní kopnou
a svážou zápěstí
Však poctivec i parazit
smí lokty čelit davu
a pěstmi může prorazit
aniž si rozbil hlavu
nárazy o zeď
Máš cizí ruce tisknout
i s tváří kamennou
Máš vždycky něco risknout
kdyžs pevný v ramenou
Smíš pižlat srdce na dlani
či zardousiti ptáče
Pak? stačí trocha pokání
a decilitr pláče
Lid tomu chce!
Ač oholen a umyt
vždy trochu špinavý
Máš dobře city tlumit
ba nemít pohlaví
Smíš hnípat - vždy však ve spěchu
A polichotit blbu
vždyť předpokladem úspěchu
jest implantace hrbu!
Svět si ho žádá!!
Tak pardon Je to osud
že všichni láteří
proč nevyrostl dosud
hrb na mé páteři
Co dítě spal jsem skrčený
když trápili mne půstem
a tudíž chodím vzpřímený
jsa pidimužík vzrůstem
jak račte vidět
Šla krása jiným dětem
a tudíž sudičky
mne učinily skřetem
na úkor hlavičky
Když vyňaly mne z kolébky
já neplakal jsem dosti
i daly mozek do lebky
a trochu výřečnosti
Dost s***ný dar
Já záhy nožky zvedal
a vlastním vzpomínku
že v začátku jsem shledal
že vlastním maminku
Však seznámiv se s rodinou
já poznal první zmatek:
ač maminku mám jedinou
mám velké množství matek
které mne chtějí ¨
Nuž věru není slastí
když děti shledají
že jednou zve se vlastí
a jindy partají
že matkou jest kdo zažádá
je matkou lidské plémě
pak matkou zve se armáda
a vzápětí pak Země -
matička naše
Já utržil jsem šrámů
nu marno počítat
a že jsem zlobil mámu
lze těžko vyčítat
Pak dorostl jsem natolik
bych spokojil se krotce
že matek vlastním několik
však jednoho jen otce
Konečně jistota!
Jak byl jsem tomu rád
že vlastním tatínka!
Však řekli že i stát
mne bere za synka
Pak ten jejž zvali sluníčkem
se za tatíčka povznes -
Vrah - tatíčkem Lump - tatíčkem
a od tehdy až podnes
jsem adoptován
Nuž umím číst a psáti
Však na tom nedosti
Já učil se též lháti -
zbraň proti podlosti
Kdo dobrem čelí násilí
jen zřídka vděčnost zplodí
vždyť na konopnou košili
zas konopí se hodí
chceš-li ji látat
Dost šprýmů Pojďme k věci:
mistři mne učili
že lépe než žít v kleci
je nemít košili
Teď nemám ani kalhoty
a mráz mi chladí plece
A mistři tančí do noty
a pokřikují z klece
že prý jsem zradil!
Prý - nepodléhat zášti
a zlu se vystavit
Když po tváři mne praští
mám druhou nastavit
A oni - krejzlík pod krkem
a zášť jim čiší z očí
a žáčka ženou postrkem
jen do dveří jim vkročí
sluníčkům našim
Pak řekli že prý žebrat
je věcí nemužnou
Je třeba dary nebrat
Pohrdat almužnou
A sami sedí přežraní
a almužny je živí
a žáčci chodí zedraní
a hlad jim z očí civí
bída a nouze
Nuž ponechejme mistry
cvrlikat na hřadě
Ne každý je dost bystrý
pro místo v úřadě
Kdo silný je a stydí se
nechť obsluhuje veslo
Kdo hubu má ten hodí se
na poslanecké křeslo
Případně na trh
Smíš vrahem být či ševcem
Nebo být dramatik -
pak nezápolíš s dřevcem
a smíš být pragmatik
Anebo staň se písařem
Měj pero za suspenzor
Nic neumíš? Buď bachařem!
Jsi impotent? Buď cenzor
anebo fízl!
Bůh dal nám místa dosti
Všem podle určení
Však často (což je k zlosti)
čert místa vymění
A pak jsou z lotrů právníci
a z mordýřů jsou světci
pak z umělců jsou horníci
a z impotentů vědci
k obrazu svému
Když domovník je knězem
kněz čistí ulice
Když lékař chodí s dřezem
a pere spodnice
pak blázen střeží reaktor
a řezník básně píše
pak z cenzora je redaktor
a švec je vládcem říše
k obrazu světa
Já rukama jsem měřil
o chleba starosti
své hlavě pak jsem svěřil
by dbala moudrosti
Však hlavu jsem si roztřískal
a octl jsem se dole
A tu mi rarach napískal
bych vyměnil jim role
Prý třeba změny
Má hlava tudíž dřela
pečujíc o chleba
a ruka podepřela
kde mravů potřeba
Však otřel jsem se o ševce
a žehral na verpánek
Výsledek? j**vy na lebce
a rozražený spánek
Prašť jako uhoď
Já hledal cestu pravou
a našel útěchu
že spojit ruce s hlavou
povede k úspěchu
Však zapomněl jsem nebohý:
ač ševce mohu zmlát** -
že verpánek je třínohý
a nesnadno jej zvrát**
Zavládl hrobař
Šly ruce s hlavou k čertu
Náš názor shodne se
že hrobař nezná žertu
Je vážný z profese
Chce diskusi jen s mrtvými
a nezná volných sobot
I nečekal jsem s jinými
a prostě - práskl do bot
A teď jsem tady
POSLÁNÍ:
Dnes profesor i žák ví
že končí legrace
když hrobař šoupe rakví
a čeká ovace
A z vodorovné polohy
že nejsnáze lze vstáti
tak že se opřeš o nohy
a ruka pomáhá ti
HLAVOU PAK MYSLI!
a devět měsíců
dost starý hledět zpět
do dětských střevíců
jsa příliš mlád bych přezíral
co každý z vás má zásluh
jsa hluchý dost bych předstíral
že spoléhám se na sluch
hovořím k vám
Vzrůst nedaleko dřepu
a úsměv naruby
a ústa plná střepů
náhradou za zuby
Mám kolena jež neklečí
když má mi někdo dáti
Mám oči které nebrečí
byť nechtějí se smáti
Tak možno žít
Já žvaním tu a tam
a slova nechybí
však jistota ta tam
a vládnou pochyby
Je pofiderní poslání
jež odvahu mi vrací
a nedostatek vzdělání
dnes nahrazuji prací
Tak tomu jest
Lze s plným pupkem mžourat
a sáti tokajské
a poté krotce kňourat
veršíky lokajské
Lze kráčet cestou vyjetou
a nepohlédnout zpátky
Lze snadno býti poetou
a nestvořiti řádky
jak mnozí činí
Dát tupcům pocit lordů
Být dvorním holičem
Mít roztlemenou mordu
a kušnit o ničem
Pět dámám verše o mracích
a dostat ránu kyjem
pak omluvit se v rozpacích
že dosud vůbec žijem -
tak možno přežít
Nuž promiňte mi prosím
promiňte vážení
že dosud hlavu nosím
která je k myšlení
Já přerozličné verbeži
tím sloužím proti s***ku
Též do krku mi nesněží
což výhoda je vskutku
pro moje mandle
Ač tu a tam je boule
(obzvláště pod pleší)
však v jádru je to koule -
tvar který potěší
I posměváčci přiznají:
„Toť hlava dá se říci
když podle ní ho poznají
i páni úředníci"
Razítko podpis
Má hlava je teď vzata
beze všech předsudků
a zbývá ptát se kata
po jeho úsudku
To odborník je nesporně
- jsouť hlavy jeho chleba -
a předvést může názorně
k čemu je hlavy třeba
K životu prostě
Je tedy hlava v suchu
(anebo v paruce)
a zbývá v tomto duchu
přejíti na ruce
Je obvyklé že prstů pět
má každá ruka zdravá
a leccos je ti vytrpět
než poznáš kde je pravá
a kde je levice
Věz milý tvore boží:
to lze si ověřit
že lépe nežli zboží
lze ruce zpeněžit
a stvrdí ti kdo žebrají
i rozšafní i skoupí
že za hlavu jim nedají
co za pět prstů koupí
(prakticky vzato)
Byť měl jsi hlavu schopnou
jednou se poštěstí
že botou do ní kopnou
a svážou zápěstí
Však poctivec i parazit
smí lokty čelit davu
a pěstmi může prorazit
aniž si rozbil hlavu
nárazy o zeď
Máš cizí ruce tisknout
i s tváří kamennou
Máš vždycky něco risknout
kdyžs pevný v ramenou
Smíš pižlat srdce na dlani
či zardousiti ptáče
Pak? stačí trocha pokání
a decilitr pláče
Lid tomu chce!
Ač oholen a umyt
vždy trochu špinavý
Máš dobře city tlumit
ba nemít pohlaví
Smíš hnípat - vždy však ve spěchu
A polichotit blbu
vždyť předpokladem úspěchu
jest implantace hrbu!
Svět si ho žádá!!
Tak pardon Je to osud
že všichni láteří
proč nevyrostl dosud
hrb na mé páteři
Co dítě spal jsem skrčený
když trápili mne půstem
a tudíž chodím vzpřímený
jsa pidimužík vzrůstem
jak račte vidět
Šla krása jiným dětem
a tudíž sudičky
mne učinily skřetem
na úkor hlavičky
Když vyňaly mne z kolébky
já neplakal jsem dosti
i daly mozek do lebky
a trochu výřečnosti
Dost s***ný dar
Já záhy nožky zvedal
a vlastním vzpomínku
že v začátku jsem shledal
že vlastním maminku
Však seznámiv se s rodinou
já poznal první zmatek:
ač maminku mám jedinou
mám velké množství matek
které mne chtějí ¨
Nuž věru není slastí
když děti shledají
že jednou zve se vlastí
a jindy partají
že matkou jest kdo zažádá
je matkou lidské plémě
pak matkou zve se armáda
a vzápětí pak Země -
matička naše
Já utržil jsem šrámů
nu marno počítat
a že jsem zlobil mámu
lze těžko vyčítat
Pak dorostl jsem natolik
bych spokojil se krotce
že matek vlastním několik
však jednoho jen otce
Konečně jistota!
Jak byl jsem tomu rád
že vlastním tatínka!
Však řekli že i stát
mne bere za synka
Pak ten jejž zvali sluníčkem
se za tatíčka povznes -
Vrah - tatíčkem Lump - tatíčkem
a od tehdy až podnes
jsem adoptován
Nuž umím číst a psáti
Však na tom nedosti
Já učil se též lháti -
zbraň proti podlosti
Kdo dobrem čelí násilí
jen zřídka vděčnost zplodí
vždyť na konopnou košili
zas konopí se hodí
chceš-li ji látat
Dost šprýmů Pojďme k věci:
mistři mne učili
že lépe než žít v kleci
je nemít košili
Teď nemám ani kalhoty
a mráz mi chladí plece
A mistři tančí do noty
a pokřikují z klece
že prý jsem zradil!
Prý - nepodléhat zášti
a zlu se vystavit
Když po tváři mne praští
mám druhou nastavit
A oni - krejzlík pod krkem
a zášť jim čiší z očí
a žáčka ženou postrkem
jen do dveří jim vkročí
sluníčkům našim
Pak řekli že prý žebrat
je věcí nemužnou
Je třeba dary nebrat
Pohrdat almužnou
A sami sedí přežraní
a almužny je živí
a žáčci chodí zedraní
a hlad jim z očí civí
bída a nouze
Nuž ponechejme mistry
cvrlikat na hřadě
Ne každý je dost bystrý
pro místo v úřadě
Kdo silný je a stydí se
nechť obsluhuje veslo
Kdo hubu má ten hodí se
na poslanecké křeslo
Případně na trh
Smíš vrahem být či ševcem
Nebo být dramatik -
pak nezápolíš s dřevcem
a smíš být pragmatik
Anebo staň se písařem
Měj pero za suspenzor
Nic neumíš? Buď bachařem!
Jsi impotent? Buď cenzor
anebo fízl!
Bůh dal nám místa dosti
Všem podle určení
Však často (což je k zlosti)
čert místa vymění
A pak jsou z lotrů právníci
a z mordýřů jsou světci
pak z umělců jsou horníci
a z impotentů vědci
k obrazu svému
Když domovník je knězem
kněz čistí ulice
Když lékař chodí s dřezem
a pere spodnice
pak blázen střeží reaktor
a řezník básně píše
pak z cenzora je redaktor
a švec je vládcem říše
k obrazu světa
Já rukama jsem měřil
o chleba starosti
své hlavě pak jsem svěřil
by dbala moudrosti
Však hlavu jsem si roztřískal
a octl jsem se dole
A tu mi rarach napískal
bych vyměnil jim role
Prý třeba změny
Má hlava tudíž dřela
pečujíc o chleba
a ruka podepřela
kde mravů potřeba
Však otřel jsem se o ševce
a žehral na verpánek
Výsledek? j**vy na lebce
a rozražený spánek
Prašť jako uhoď
Já hledal cestu pravou
a našel útěchu
že spojit ruce s hlavou
povede k úspěchu
Však zapomněl jsem nebohý:
ač ševce mohu zmlát** -
že verpánek je třínohý
a nesnadno jej zvrát**
Zavládl hrobař
Šly ruce s hlavou k čertu
Náš názor shodne se
že hrobař nezná žertu
Je vážný z profese
Chce diskusi jen s mrtvými
a nezná volných sobot
I nečekal jsem s jinými
a prostě - práskl do bot
A teď jsem tady
POSLÁNÍ:
Dnes profesor i žák ví
že končí legrace
když hrobař šoupe rakví
a čeká ovace
A z vodorovné polohy
že nejsnáze lze vstáti
tak že se opřeš o nohy
a ruka pomáhá ti
HLAVOU PAK MYSLI!