Když stíny k sobě v touze lnou
tma prohlásí se kouzelnou
a někde znějí bicí
Když měsíc tepe do mřížky
dva Popelčiny oříšky
s šedivou holubicí
Když zvony půlnoc dozvoní
a vratiče se rozvoní
zlý sen se vrací znovu
Jsou dosud v oknech střepy skla
a krev jež znovu vytryskla
skapává do proslovů
Jsou dosud v oknech střepy skla
a krev jež znovu vytryskla
skapává do proslovů
Když úzkost chodí po špičkách
jak dívka v modrých lodičkách
a v bílé rozhalence
Když promarněno vzkříšení
Když most má pouta lešení
jež křičí na milence
Když zlato pláče mosazí
Když vzduch se oděl do sazí
a ha
a prázdnem škváry zeje
Zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje
Zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje
Zvracíme přecpaní
a měsíce se
počínají pátkem
Křičíme ze spaní
zas děsíce se
podepsaným řádkem
Pod hranou odvahou
tkví pobledlost
Jak Pilát ruce myjem
Když s chladnou rozvahou
jde posedlost
pak zítřka nedožijem
Když lež je pravdy zárukou
jde volnost s pouty na rukou
a vůkol kvetou - hroby
Když z lásky stal se mouřenín?
Pak děvce podá růženín
a zbude bez ozdoby
Když zloba zbývá bez lásky?
Pak Židům krade oblázky
a ha
a hlásá toleranci
A intelekt když bez duše?
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci!
A intelekt když bez duše?
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci!
tma prohlásí se kouzelnou
a někde znějí bicí
Když měsíc tepe do mřížky
dva Popelčiny oříšky
s šedivou holubicí
Když zvony půlnoc dozvoní
a vratiče se rozvoní
zlý sen se vrací znovu
Jsou dosud v oknech střepy skla
a krev jež znovu vytryskla
skapává do proslovů
Jsou dosud v oknech střepy skla
a krev jež znovu vytryskla
skapává do proslovů
Když úzkost chodí po špičkách
jak dívka v modrých lodičkách
a v bílé rozhalence
Když promarněno vzkříšení
Když most má pouta lešení
jež křičí na milence
Když zlato pláče mosazí
Když vzduch se oděl do sazí
a ha
a prázdnem škváry zeje
Zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje
Zas strach má ze lži mozaiku
a za svěrací kazajku
už našel farizeje
Zvracíme přecpaní
a měsíce se
počínají pátkem
Křičíme ze spaní
zas děsíce se
podepsaným řádkem
Pod hranou odvahou
tkví pobledlost
Jak Pilát ruce myjem
Když s chladnou rozvahou
jde posedlost
pak zítřka nedožijem
Když lež je pravdy zárukou
jde volnost s pouty na rukou
a vůkol kvetou - hroby
Když z lásky stal se mouřenín?
Pak děvce podá růženín
a zbude bez ozdoby
Když zloba zbývá bez lásky?
Pak Židům krade oblázky
a ha
a hlásá toleranci
A intelekt když bez duše?
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci!
A intelekt když bez duše?
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci!