Napsal jsem krví román pro ženy,
jedná se o jediný list.
Ještě měj chvíli oči zavřený,
už brzo přijdou Ti ho číst.
Jenom jedna desetina nekonečný vteřiny
dělí moje myšlenky od zatajený hlubiny.
Jeden malej okamžik a do prčic Ty spíš,
chtěl jsem toho tolik říct a Ty mě neslyšíš
a Ty mě neslyšíš.
Já padám hloub, hvězda na cestu mi svítí,
doslova jako blesk se do temnoty řítí.
Zatím co Ty spíš mi postavili kříž.
Já padám hloub doslova jako blesk
a Ty mě neslyšíš.
A Ty mě neslyšíš.
Vedle můj kámoš ten ještě netuší
a já mu nestačím nic říct.
Huláká rozpis s klidem na duši,
tak doufám neucítí nic.
Myšlenka má, zřejmě ta poslední,
zamává křídly a proletí tmou.
Ještě se stavím, dřív, než se rozední,
přišeptat do snu: nashledanou.
Já padám hloub hvězda na cestu mi svítí,
doslova jako blesk se do temnoty řítí.
Zatímco Ty spíš mi postavili kříž.
Já padám hloub doslova jako blesk
a Ty mě neslyšíš.
A Ty mě neslyšíš.
jedná se o jediný list.
Ještě měj chvíli oči zavřený,
už brzo přijdou Ti ho číst.
Jenom jedna desetina nekonečný vteřiny
dělí moje myšlenky od zatajený hlubiny.
Jeden malej okamžik a do prčic Ty spíš,
chtěl jsem toho tolik říct a Ty mě neslyšíš
a Ty mě neslyšíš.
Já padám hloub, hvězda na cestu mi svítí,
doslova jako blesk se do temnoty řítí.
Zatím co Ty spíš mi postavili kříž.
Já padám hloub doslova jako blesk
a Ty mě neslyšíš.
A Ty mě neslyšíš.
Vedle můj kámoš ten ještě netuší
a já mu nestačím nic říct.
Huláká rozpis s klidem na duši,
tak doufám neucítí nic.
Myšlenka má, zřejmě ta poslední,
zamává křídly a proletí tmou.
Ještě se stavím, dřív, než se rozední,
přišeptat do snu: nashledanou.
Já padám hloub hvězda na cestu mi svítí,
doslova jako blesk se do temnoty řítí.
Zatímco Ty spíš mi postavili kříž.
Já padám hloub doslova jako blesk
a Ty mě neslyšíš.
A Ty mě neslyšíš.